Toto je první z malé série článků, které se budou týkat dnes a denně omílané látky zvané cholesterol.
Budeme se zabývat jeho chemickým pozadím, synthesou, degradací, vlivem vlákniny, funkcemi v organismu a v neposlední řadě rozluštíme záhadu protimluvu hodný a zlý cholesterol a nakonec se dočtete o jednom z důkazů,který hovoří pro endosymbiotickou teorii vzniku mitochondrie.
Cholesterol je nejčastější živočišný steroid.
Biochemie cholesterolu
Za odhalení struktury cholesterolu získal v roce 1926 chemik Heinrich Wieland Nobelovu cenu za chemii.
Struktura cholesterolu
Cholesterol je derivátem
cyklopentanoperhydrofenantrenu(to je látka, obsahující 4 cykly. Tři mají 6 uhlíků a jeden pouze pět (proto je na začátku tohoto šíleného názvu cyklopentan)).
Cholesterol obsahuje OH skupinu na C
3. To je velmi důležité, neboť tato hydroxylová skupina dělá z cholesterolu amfipatickou látku = látku, která je nepolární i polární zároveň. (= je nerozpustná i rozpustná ve vodě). Tento amfipatický charakter je kruciální pro správnou funkci cholesterolu v cytoplasmatické membráně.
Cholesterol má 27 uhlíků. Z toho 17 na cyklopentanoperhydrofenantrenovém jádře a další 10 na řetězcích na jádro napojených. Číslo 27 je poměrně důležité, protože od něj se posléze sledem reakcí odvíjí počet uhlíků v steroidních hormonech.
Protože má cholesterol několik cyklů není náš metabolismus schopen jej degradovat, takže se zvýšených hladin cholesterolu zbavuje (pokud mu nepomůžeme) dost těžkopádně.
