Čteme o tom pořád. Vláknina sem, vláknina tam. Ale většina lidí ani netuší co to vláknina je, a pokud ano, pak obvykle nemají ponětí, pročby vlákninu měli zahrnout do svých stravovacích návyků. To se pokusím trochu změnit.
Víte, co je to francouzský paradox? Proč mají Italové tak nízkou incidenci rakoviny tlustého střeva a proč my, Češi, naopak tak vysokou? Chcete-li se dozvědět, alespoň částečně uspokojivou odpověď na některou z těchto otázek a mnoho dalších, pak čtěte dál.
Vláknina. Nejprve by bylo vhodné termín definovat. Vláknina je soubor polysacharidů, které náš organismus není schopen strávit. Mezi takové nestravitelné polysacharidy patří například celulóza, to je důvod, proč se nemůže člověk živit trávou. Nicméně celulóza ani zdaleka nevyčerpává seznam vláknin. Řadíme sem pektiny (v ovoci, např.: jablcích), hemicelulózu (luštěniny, obiloviny), lignin (dřevo).
Poznámka pro biochemiky a fyziology zběhlejší: tyto polysacharidy netrávíme proto, že neobsahují alfa 1→4 – O – glykosidovou vazbu, pro níž jsou naše amylázy specifické!
Vláknina, což už jste určitě mnohokrát četli, slyšeli či viděli, má mnoho pozitivních účinků na zdraví člověka.
Za prvé: Vláknina zpomaluje uvolňování potravy ze žaludku, z toho vyplývá, že nápor strávených živin na tělo není tak silný, ale rozloží se do delší doby = pomaleji stoupá hladina glukózy v krvi (například). To má také za následek snížení vrcholu hladiny insulinu v krvi po jídle, takže vláknina pomáhá prevenci rozvoje diabetu 2. typu.
Za druhé: vláknina změkčuje stolici (některé učebnice biochemie si v této kapitole doslova libují), což například ulehčuje léčbu hemorhoidů.
Za třetí: vláknina na sebe váže soli žlučových kyselin. To,že jsou kyseliny navázané má dva positivní
následky. (1) Navázané soližlučových kyselin se nemohou oxidovat v tračníku. Tím pádem se z nich nemohou stát sekundární žlučové kyseliny, které jsou velmi podezřelé z karcinogenity. Pokud je sliznice tlustého střeva vystavena působení sekundárních žlučových kyselin, je tím vystavena zvýšenému riziku rakoviny tlustého střeva. (2) Žlučové kyseliny se normálně v tenkém střevu resorbují a opětovně používají. Když vláknina většinu žlučových kyselin naváže na sebe a nepustí, musí si organismus žlučové kyseliny nasynthetisovat nově.Žlučové kyseliny se synthetisují z cholesterolu. Takže: pokud máme zvýšený příjem vlákniny, máme zvýšenou potřebu žlučových kyselin, tuto zvýšenou potřebu jsme schopni krýt synthesou nových žlučových kyseliny, což s sebou ale přináší spotřebovávání cholesterolu a z dlouhodobého hlediska značné snížení jeho hladiny v krvi, čímžse vyhýbáme zvýšenému riziku kardiovaskulárních chorob, jako je například infarkt myokardu, cévní mozková příhoda apod…
Francouzský paradox:francouzská kuchyně často využívá steatózou postihnutá husí játra. To znamená,že ta játra jsou plná tuku (což by u zdravého člověka být neměla, je to poměrně časté u alkoholiků). Čili Francouzi mají pravděpodobně velmi zvýšený příjem cholesterolu, ale ve Francii je velmi nízký výskyt infarktů. Předpokládá se, že je to tím, že Francouzi také ve zvýšené míře pijí víno. V kvalitních vínech je velké množství vlákniny: resveratrol a tanin. Tyto látky mají účinky jako normální vláknina popsané výše.
Italové jsou na tom podobně, ale tam se předpokládá, že situace je způsobená jejich zvýšeným příjmem velmi kvalitních těstovin, které jsou z velké části vyráběny ze pšenice, která, byv obilovinou, poskytuje značné množství vlákniny.
A proč je na tom český národ tak bídně? Protože má mizerný jídelníček a vlákninu téměř žádnou, což se ale naštěstí už mění.
S vlákninou to ale nepřehánějte, stejně jako s ničím! Všeho moc totiž škodí. :-)
Pár poznámek pro zběhlé biochemiky a fyziology: Vlákninu dělíme na solubilní a nesolubilní.
Solubilní vláknina, které lidské enzymy nejsou schopny vůbec rozštěpit, ale enzymy, jimiž disponuje bakteriální mikroflóra tlustého střeva ano. Bakterie takovou vlákninuštípou na krátké mastné kyseliny (acetát, propionát, butyrát). Tyto mastné kyseliny vyživují enterocyty tlustého střeva, ale také se vstřebávají do krve a mohou tak sloužit jako zdroj energie v játrech.
Nesolubilní vláknina není rozložitelná ani lidskými, ani bakteriálními enzymy. Tato vláknina váže žlučové kyseliny, zvyšuje objem tráveniny, zrychluje pasáž tráveniny trávicím traktem, ale snižuje vyprazdňování žaludku do dvanáctníku.
Z výše uvedeného vyplývá, že jak solubilní, tak nesolubilní vláknina je extrémně důležitá pro ideální fungování těla a pomáhá organismu dostat se z nebezpečné situace, do níž zabředl nesprávnouživotosprávou. Ale jak vidno, dá se s tím něco dělat :-)
